Čas plyne jako voda a aniž jsme si to nějak zvlášť uvědomovali uplynulo přes 25 let co jsme si dovezli prvního irského teriéra. Cingi de Galupo, tak se pejsek jmenoval, byl dovezen z Chomutova od MVDr. Vladimíra Poláčka. Pro výkon myslivosti jsme toužili mít všestranně použitelného psa pro práci v lese i na poli. Irský teriér splňoval naše představy. Po čase se nám zazdálo, že přece jen jeden pejsek je málo a během půl roku jsme si ještě dovezli ze Šumavy fenku irského teriéra Celsu z Borovské myslivny. V té době jsme ani náhodou nepomýšleli na jakýkoliv chov. No, ale přece jen nám to nedalo a když už máme doma pejsky s rodokmenem, rozhodli jme se jet s oběma na výstavu. Bohužel Cingi krátce před výstavou tragicky zahynul. Náš smutek a stesk Celsinky po ztraceném kamarádovi byl nepopsatelný. Výstavu v Nitře jsme s Celsinkou absolvovali s oceněním velmi dobrá. Příští rok jsme opět jeli do Nitry. Výstavní ocenění bylo shodné s předešlým verdiktem. Usoudili jsme na základě dvou nezávislých posudků, které byly v podstatě stejné, že nemá více smysl po dalších výstavách jezdit. Celsinka se připravovala na barvářské zkoušky a byla předurčena pro loveckou praxi. Výstavní atmosféra v nás ovšem zanechala stopy. A tak jsme začali na výstavy jezdit jako diváci. Když měla Celsinka čtyři roky, rozhodli jsme se pro krytí. Výběr byl na snadě. Lovecky vedená fenka + lovecky vedený pes. A tak jsme jeli do Beskyd za ženichem. Z chalupy se vyřítilo cosi rezavého, chlupatého. I když to tak úplně na první pohled nebylo znát, byl to irský teriér. Temperamentní, při chuti, takový správný horský chlapík. Krytí se zdařilo a my jsme s netrpělivostí očekávali první štěňátka. Porod proběhl bez problémů a zapisovali jsme první vrh irských teriérů pod názvem chovatelská stanice „z Peršlu“. Celsinka odchovala ještě jedny štěňátka a dožila se krásných patnácti a půl roku. Usnula v křesle a tiše odešla do psího nebe plného lesů a luk. Nezapomenutelná irčanka s krásnou povahou a pro nás i exteriérem přesto, že nebyl dokonalý.

V době, kdy jsme zapisovali vrh „B“ se to u Pavliců v Kozojídkách hemžilo taky malými zrzounky. A my si od nich vezli, tenkrát ještě nic netušíce fenečku, která zásadním způsobem ovlivnila náš chov. Bona Florex, tak se fenka a chovatelská stanice jmenovaly nesla v sobě matku ze Slovenského chovu „Emisar“ a otce z Německého chovu v.d.Lichtenheide. Vypisovat její výstavní úspěchy nebudu. Bylo jich velmi mnoho. Ale nedá mi to zmínit se pro nás o nejcenějších trofejích, které kdy Bona získala. Bylo to Euro Irish Trophy, kde v konkurenci cca 80 irských teriérů z Evropy získala cenu irský teriér s nejlepší srstí a irský teriér s nejlepším pohybem. Vyhrála třídu otevřenou. Přesto, že se nezadávaly tituly pro čekatelství šampiona krásy, ceníme si těchto trofejí asi nejvíce.

Získávat tituly je pěkná věc. Pro nás je ovšem mnohem cennější, že Bona své kvality přenášela na své potomstvo a ti je postupně předávají po další generace až do současnosti. Cassidy po sobě zanechal 118 potomků, jak u nás tak i v zahraničí. Coletka ač byla na výstavě oceněna velmi dobrá, odchovala dvoje pěkná štěňátka ( vrh „E“, „F“). Dayen odchovala štěňátka v chovatelské stanici „Gaia Morávia“, ze které jsme si dovezli fenku i pejska. Denny významně zasáhl do chovu v Holandsku. Etna je matkou vrhu „H“, “J” a “K”. Give opět prezentuje český chov v Holandsku a to velmi úspěšně jak výstavně, tak chovatelsky. Do Holandska k chovatelům odešla Charlote. Naše odchovy nejsou jen v Holandsku, ale také na Slovensku, v Německu a také v USA. Ale i český chov potřebuje novou krev. A tak jsme dovezli z Holandska od Petera Jasperse Spitfira v.Koudenhoven.

21 let chovu je poměrně dlouhá doba. Dá se za tuto dobu točit abeceda již po druhé nebo i po třetí. Odchovali jsme od pěti fenek 68 štěňátek. Je to moc, nebo málo? Těžko říct. Letos zapisujeme štěňátka s písmenem „K“. Čas ukáže jakou námi odchovaní irští teriéři zanechají stopu v českém chovu. Našim přáním je dalších 20 let odchovávat zdravé, pěkné irské teriéry s výbornou povahou pro radost dětem i dospělým.